Středomořský ostrov patřící v moderní historii pod Španělsko myslím netřeba příliš představovat. V porovnání s Krétou, Kyprem, Sicílií a dalšími ostrovy s klimatem příjemným i mimo sezónu leží sice severněji, ale i tak nabízí na podzim většinou velmi příjemné počasí.
Ne snad, že bych o cestě na Mallorcu přímo snil. Ale zvědavost, co pravdy je na tom, že Baleáry obecně a Mallorca vůbec jsou ostrovy provařené a turisticky přelidněné, byla silná. Vypadnout z chladného podzimu někam do tepla bylo beztak v plánu. Přiznávám i lenost. Kdo by odolal? Přímé lety z Prahy za pár tisíc a počasí na konci října vlídné. Když se den povede, dokonce koupací. Na jiných místech světa trpících turistickým přetlakem se mi osvědčilo pravidlo „jet, kdy ostatní nejezdí“. Zkusili jsme to tedy…
Ostrov je krásný. Bez ironie. Pláže jako z katalogů s dokonale čistým mořem nejsou nudné. Tiché postavy rybářů v přístavech, kopce a hory s vrcholky ztracenými v mlžném oparu. Na mnoha místech členité pobřeží se skalami, zátokami a „zastrčenými“ kouty. Města a městečka snadno dostupná, většinou i bez auta, místní lidé vlídní a tak nějak pohodoví. Dokonce včetně autobusáků. Spousta možností i pro plážové neležáky. Od snadných výletů po kopečcích nad mořem po celodenní i vícedenní treky v horách Tramuntana. Ideální cyklistické terény, ze kterých si vybere každý, navíc s širokými krajnicemi na hlavních tazích a ohleduplnými řidiči.
Pravdou ale asi bude, že na Mallorcu „jet, kdy ostatní nejezdí“ znamená návštěvu v době epidemie moru nebo za zemětřesení případně občanské války.
V čem byla chyba? Asi tušíte. V tom, před čím mě všichni varovali: Ostrov je neuvěřitelně přelidněný německými turisty. Nejen německými, ale zejména jimi. Opravdu jsem na konci října tolik lidí nečekal. Byli všude: Na pláži. Dobře, chápu, kvůli moři se sem jezdí a navíc s ohledem na velikost pláží tam jich bylo paradoxně na metr čtverečný nejméně. V autobusech. V záplavě půjčovnových aut, která tvořila snad polovinu provozu. Na kolech, mopedech, čtyřkolkách, rikšách, koních atd. Na horských pěšinách podél pobřeží, v hospodách, kavárnách, obchodech. Ve vlacích. Ano, ostrov křižují dvě tratě, z toho jedna historická, zvlášť pěkná úzkokolejka z Palmy do Solléru. Jenže právě v jejich vagonech byla hustota lidí snad nejvyšší.
Co s tím? Nic. Tak to prostě je. Mallorca je zvětšený německý mácháč. Mrkněte na pár fotek a pokud si chcete ostrov užít s jeho jinou tváří, jeďte – prý – v zimě. To tam snad nebudou;-)
