Ostrov Cres v Jaderském moři sousedí na východě se známým Krkem a na západě s poloostrovem Istrie. V průběhu historie patřil Benátčanům, Rakouské monarchii i Italům, ale v současnosti je ostrov, který obývali a obývají převážně Chorvaté, součástí Chorvatské republiky.
Převážně slušně značené cesty pro pěšáky kopcůchtivé lze nalézt hned v několika oblastech. Za průzkum určitě stojí (bráno od severu) stezky v regionu Tramuntana s centrem v Beli, dále v okolí města Cres a přístavu Valun a potom na jihu ostrova u Punta Križa.
Vyzkoušeli jsme patnáctikilometrový okruh začínající pohodlnou rovinkou podél pobřeží u creské mariny v průvodcích uváděný lakonicky jako výšlap Cres – Loznati – Cres. Pokud si chcete ostrov užít i jinak, než z pláže, nebojím se výlet doporučit:-)
Za křížením s vrstevnicí směr Valun (známou zejména bikerům) začne trasa vytrvale stoupat mezi olivovníky nejprve po staré cestě do Loznati, ze které v dubovém lesíku odbočí prudcevpravo na ovčí stezky. Po nich (a po vydatném výstupu) klikatě dosáhne osady Krčina na temeni kopce Betkav. Odtud stoupá už jen mírně přes silnici D100, záhadně kličkuje po loukách až se spustí do lesíků nad vsí Loznati, známou svou skvělou „jehněčí“ restaurací. Za kostelíkem s výhledem na ostrov Krk a
Kvarnerský záliv opět opustí civilizaci a po chvíli pohodlného makadamu se znovu ponoří do lesa. Ukrytá mezi stromy dlouze, ale v celku mírně stoupá do sedla hlavního hřebene. Z něj po stále rozbitější pěšině, která už není ani udržovaná ani dobře značená zamíří úbočím kopce Garbujev zpět do creské zátoky.
Trasa je po celé délce značena „rakouským“ způsobem, tj. červenobílými pruhy nebo terči. Mapa nebo GPS po ruce jsou výhodou v místech slabšího značení. Ta číhají za křížením se silnicí D100 cestou z Krčiny do Loznati, za Loznati, kde je původní značená cesta přehrazena zdí a při sestupu úbočím zpět do Cresu. Většina okruhu vede ovčími stezkami, tedy po úzkých hrbolatých kamenitých pěšinách, které někdy kopírují zídky vystavěné z vápencových kamenů prapodivných tvarů, místy procházejí ohradami, někdy neočekávaně zahýbají v pravém úhlu do míst, kde byste nečekali cestu a občas vedou záhadně klikatě po nepravděpodobně rovných a do čista spasených loukách. To vše vtéměř liduprázdné krajině, kde jediným zvukem při vašem výletě bude funění účastníků, vítr a občasné „bhééééé“ oveček:-)
Vodu lze nabrat v Krčině (kohoutek přímo na stezce, je zde také hospoda) a v Loznati (hospoda s jehněčími specialitami, dovoluje-li čas a kapsa, neváhejte).
Cesta není na sandály; i v nízkých trekových botách bylo klopýtání mezi šutry místy na hraně a o kotníky. Cestou narazíte na množství více či méně rachitických branek z klacků a drátů. Jednoduše si otevřete a zase za sebou pečlivě zavřete. Jedná se pouze o branky ovčích ohrad a vaše maličkost osobně nikomu z místních vadit nebude.
Většina trasy výšlapu vede ve stínu stromů a pokud pofukuje vítr, nemusí být problémem ani vyšší letní teploty.
Pro ilustraci pár fotek z června 2017. 😉
